Mlýny v údolí Gottleuba a plnírna v Pirně

Podél Gottleuby, která teče z hřebene Východních Krušných hor do Labe, se již od středověku nacházejí četné vodní mlýny. Sloužily především ke zpracování obilí, rostlinných olejů a dřeva. V okolí hornického města Berggießhübel se nacházely také hamry a železárny. Od 19. století využívaly vodní sílu řeky také papírny a kamenné pily (zpracování pískovce). Celkem bylo na Gottleubě mezi českým Schönwaldem (Krásným Lesem) a Pirnou přes 40 mlýnů, hamrů a papíren. Některá místa existovala jen několik let, jiná přetrvala celá staletí. V průběhu průmyslového rozvoje byla většina lokalit opuštěna. Některé mlýny byly také zničeny při povodních v Gottleubě, takže se jejich stopy zcela ztratily. Nejpůsobivějším dokladem mlýnské tradice v údolí Gottleuba je Bährmühle Bad Gottleuba. Na místě, které existuje nejméně od roku 1486, se dochovala historická technologie mletí a pily, kterou lze navštívit v rámci prohlídek s průvodcem.

až do roku 2008 se přímo jižně od odpočívadla a informačního místa nacházela plnírna Pirna. V roce 1423 je zmiňován jako „Obirmole“ a byl jedním z nejstarších mlýnů ve městě. Mlýn patřil pláteníkům z Pirny. Používal se k plstění vlněných látek do souvislého těla, čímž vznikl hladký a mírně vodoodpudivý povrch, který je dnes známý jako loden. Kromě zpracování látek zde byla také brusírna. Zchudlí soukeníci se s objektem rozloučili v roce 1775. Mlýn pak prošel několika změnami majitelů. V roce 1887 získalo nemovitost město Pirna jako ubytovací zařízení pro část vojáků 2. polního dělostřeleckého pluku č. 28. Pluk byl ubytován v různých ubikacích na území města za někdy katastrofálních podmínek s více než 900 vojáky a více než 500 služebními koňmi. Koupě fulneckého mlýna umožnila městu Pirna vybudovat do roku 1889 na polích patřících k mlýnu první uzavřený kasárenský komplex („šedá kasárna“). Plovárna byla až do konce 30. let 20. století využívána jako textilní a později nábytkářská továrna. Poté byla přestavěna na obytný dům. Po požáru byly budovy v roce 2008 zbourány. V roce 2011 bylo na místě demolice postaveno nové dětské denní centrum.

Vodní síla Gottleuby byla využívána přinejmenším na následujících místech dnešního města Pirna:

Brettschneidemühle Neundorf (Alt-Neundorf 58, 1785 - 1957), zničena při povodni v roce 1957, dnes využívána ke komerčním účelům
Neundorfer Mühle (Alt-Neundorf 23, 1575 - asi 1927), zbourána v roce 2007 a nahrazena obytným domem
Stegmühle (südlich Alt-Rottwerndorf 62 b, 1622 - 1897), zničena při povodni v roce 1897
Schlossmühle Rottwerndorf (Alt-Rottwerndorf 28, 1721 - 1957), provoz mlýna ukončen po povodni v roce 1957, budova po zchátrání v roce 2013 zbořena
Kleine Mühle I Rottwerndorf (Alt-Rottwerndorf 4, od min. 1721), původně brusírna, od r. 1898 pila na kámen, dnes areál firmy Sächsische Sandsteinwerke GmbH, budova mlýna zbořena v r. 2002
Kleine Mühle II Rottwerndorf (Alt-Rottwerndorf 2, 1721 - 1936), původně brusírna Kleine Mühle I, poškozena při povodni v r. 1927, zbořena kolem r. 1935 a nahrazena obytnou budovou
Walkmühle Pirna (Walkmühlenweg 5, 1423 - kolem 1935), budova zbourána v roce 2008 a nahrazena mateřskou školou
Kohlmühle Pirna (Mühlenstraße 3, 1412 - 1985), budova prázdná od roku 1990, probíhající rekonstrukce pro obytné účely
Stadtschreibermühle Pirna (Clara-Zetkin-Straße 10, 1392 - kolem 1900), po ukončení brusírny využívána mimo jiné jako ledárna a později jako obytný dům využívána jako továrna na led a později jako obytný dům
Brettmühle Pirna (Maxim-Gorki-Straße 4, 1442 - 1897), budova mlýna z velké části zbourána kvůli výstavbě nové továrny na nábytek a okna Friedrich Hengst v letech 1897/98, továrna v roce 2020 přestavěna na obytný dům
Niedermühle Pirna (Bahnhofstraße 14 a, 1452 - kolem 1870), provoz mlýna ukončen kolem roku 1870, areál zastavěn výstavbou nového nádraží v letech 1874/75, dnes součást centrálního autobusového nádraží (ZOB)