Gottlaubatská dráha: prehistorie, stavba dráhy do Berggießhübelu a první roky provozu

V průběhu industrializace se v Sasku po vybudování první německé dálkové železnice mezi Drážďany a Lipskem (1839) rozvinula hustá železniční síť mezi většími městy a směrem do sousedních zemí. Pirna získala přístup k železnici již na přelomu let 1848/51 výstavbou železnice v údolí Labe mezi Drážďany a Čechami. Do roku 1880 se železniční síť v Sasku rozrostla na více než 2 300 kilometrů. Železničního spojení „s velkým světem“ se stále častěji dožadovaly i menší obce, například městečka Berggießhübel a Gottleuba v zázemí Pirny.

Poptávka po výstavbě železnice v údolí Gottleuba byla vysoká. Intenzivní těžba pískovce a železné rudy v Berggießhübelu zatěžovala silniční a železniční síť. Jen mezi Rottwerndorfem a Pirnou jezdilo před vybudováním železnice denně až 200 koňských povozů s nákladem pískovce. K tomu se přidala vysoká poptávka saského průmyslu po levném českém hnědém uhlí, které bylo možné do Saska dopravit pouze po klikaté, a tudíž okružní a drahé železnici v údolí Labe.

Od roku 1859 soukromí investoři připravovali různé plány na vybudování železnice přes Gottlube a přes hřeben Východního Krušnohoří do severních Čech. Slabší hospodářská situace po hospodářské krizi v roce 1873 („Gründerkrach“) zabránila realizaci. V této situaci převzal plánování stát. V roce 1878 rozhodl saský zemský sněm o výstavbě železniční tratě z Pirny do Berggießhübelu. Pokračování trati do Gottleuby nebylo realizováno kvůli slabé nákladní dopravě a obtížné trase přes město Berggießhübel.

Stavba téměř 15 kilometrů dlouhé jednokolejné trati byla zahájena v květnu 1879 a dokončena v létě 1880. Náklady na stavbu činily přibližně 760 000 marek. Trať byla slavnostně otevřena 19. července 1880. Zpočátku se provoz na železnici vyznačoval intenzivní nákladní dopravou. Kolem roku 1900 bylo na trati 17 vleček a odboček, především od firem z pískovcového, dřevařského, sklářského, papírenského a kovozpracujícího průmyslu. V roce 1889 bylo po trati přepraveno dobrých 100 000 tun nákladu, především pískovce. Kromě Pirny a Berggießhübelu byly zastávky pro cestující v Pirně Süd (Zehistaer Straße), Rottwerndorfu, Neundorfu a Langenhennersdorfu. Železnici stále více využívali dojíždějící a výletníci. V letním jízdním řádu z roku 1894 jezdilo šest párů vlaků s dobou jízdy přibližně jednu hodinu. Lokomotivy používané v prvních letech byly malé a lehké parní lokomotivy, převážně typu VII TS, VII T a IIIb T. První dvě lokomotivy třídy VII TS používané na železnici v údolí Gottleuba se jmenovaly „Berggießhübel“ a „Rottwerndorf“.